Majstrštyk. Tak označili chovatelé hodonínské zoo úspěšnou nakládku samice zubra evropského, po níž následoval transport zvířete do Zoo Tábor. Čtyřletá Karla, která byla pohrobkem svého stejnojmenného otce, nedávno opět osiřela, když ji v září opustila její osmnáctiletá matka Tamara. Ta i s Karlem do Zoo Hodonín přišla coby jalovice v červnu roku 2011 Ze Zoo Tábor. U sedmiletého samce se ale projevilo těžké onemocnění ledvin, kterému jen za několik týdnů po svém příchodu do Hodonína podlehl. O to víc byli chovatelé potěšeni, když asi dva měsíce po jeho skonu objevili ve stáji Tamary roztomilé mládě. Včera Karla v transportním voze mířila tam, odkud pocházeli její rodiče, zpět do Zoo Tábor.
„Rozhodli jsme se chov zubrů u nás ukončit, proto jsme mladou samici nabídli a poté darovali Táborským, kteří se chovu těchto zvířat věnují,“ řekl na vysvětlenou ředitel zoo Martin Krug. Protože však v tamní zoo nemají pro přepravu tak těžkého a velkého zvířete podmínky, požádali o tuto službu Zoo Dvůr Králové, která má nejen potřebné vybavení, ale jako jeden z největších přepravců zvířat i velké zkušenosti. Samotná hodonínská zoo navíc požádala o spolupráci pracovníky správy a údržby silnic, aby přijeli s víceúčelovým nakladačem. Ráno krátce po sedmé už bylo vše připraveno včetně strategie, jak zvíře donutit, aby dobrovolně a pokud možno bez újmy vstoupilo do transportní bedny. Přesto kolem jeho ubikace panovalo značné napětí.
„Přepravit tak těžké zvíře, to není legrace. Úspěch záleží na jeho povaze, na štěstí nebo třeba čistě na jeho náladě. Nikdy nelze odhadnout, jak taková akce dopadne. Někdy také může trvat celé hodiny, jsou i případy, kdy se vystresované zvíře samo zraní,“ promluvil ze zkušenosti zoolog Jiří Ingr.
Vedoucí obchodního oddělení Zoo Dvůr Králové Zdeněk Bárta, který akci velel, si ale už po deseti minutách spokojeně mnul ruce. Ačkoli Karla zpočátku v přepouštěcím dvorku poněkud divočila, znenadání nabrala správný směr a dvířka bedny mohla za ní zaklapnout.
„Dopadlo to, jak nejlépe mohlo. Hůř bylo před týdnem, když jsme transportovali z Německa do Belgie dva nosorožce. Každý vážil dvě a půl tuny, takže to nakládání bylo něco trochu jiného. Teď všechno šlo jako po másle, zubřice spolupracovala a k úspěchu přispěl i ukázněný tým zaměstnanců hodonínské zoo,“ liboval si šéf akce, který má za sebou tisíce podobných transportů, včetně čtyř set třiceti šesti převozů žiraf, na které se Královédvorští specializují zejména.
Za největší úspěch ale Zdeněk Bárta považuje přepravu sto dvou zvířat z českých a německých zoo antonovem z pražského letiště do Surabaje na ostrově Jáva s mezipřistáním v Karáčí. „Byla to doslova Noemova archa – transportovali jsme všemožné druhy zvířat, včetně žiraf, antilop, hrošíků či deseti zeber. Všechno ale klaplo, zvířecí posádka přistála naprosto v pořádku,“ zavzpomínal na leteckou anabázi zkušený přepravce. Jak ale přiznal, ne vždy to jde tak lehce. „Často musíme zvířata zklidňovat sedativy, která se předem dávají do krmení, anebo použít foukačku s nějakým preparátem. Zvířata při transportu bývají rozhozená, je třeba k jednotlivým případům přistupovat individuálně. Dnes jsme měli štěstí,“ shrnul bleskovou akci v hodonínské zoo Zdeněk Bárta.
Text a foto Bohuna Mikulicová
